Většina řeckých křestních jmen je křesťanského původu. Důležitou řeckou tradicí je, že každý, kdo vlastní jméno svatého, slaví svůj svátek ve stejný den jako kostel, který nese jméno tohoto svatého. Křestní jména se obvykle tradují od dědy na vnuka. Svátky jsou obvykle považovány a slaveny více než narozeniny.

Zvykem je, že se před svatbou mladí lidé zasnoubí. Muž tímto oficielně žádá otce budoucí nevěsty o její ruku. Při této příležitosti kněz požehná zásnubní prsteny a umístí je na levý prsteníček muže i ženy. Hosté snoubencům popřejí "kala stefana = všechno nejlepší k budoucímu manželství" a "i ora i kali = přejí ke šťastným společně stráveným chvílím snoubenců". Tato tradice je stále dodržována především na řeckém venkově a ostrovech. Fenoménem moderní doby je, že se pomalu vytrácí z velkých měst Atén a Soluně.
 

Podle původních tradic získá nevěsta věno vyrobené svou matkou, babičkami a tetami, které se skládá z povlečení, ručníků a háčkovaných deček. Otec nevěsty daruje novomanželům nábytek do domu. Tento zvyk se však ve velkých městech postupně přestal dodržovat a zůstává především tradicí venkova. V den svatby se nevěsta obléká za asistence kamarádek a žen z její rodiny a je schována před ženichem, který ji smí vidět teprve těsně před obřadem. V průběhu obřadu svědek a svědkyně zvaní "kumbaros a kumbara" předají nevěstě a ženichovi požehnané prsteny a třikrát za sebou kříží "stefana = věnce" nad jejich hlavou a poté je na jejich hlavu položí. V průběhu prvních manželských kroků, které novomanželé společně podniknou před zraky pozvaných kolem oddávajícího stolu, jsou posypáni rýží a bonbóny obsahující mandle v cukrové polevě zvanými "kufeta". Po obřadu přejí všichni pozvaní novomanželů "na zisete = dlouhý společný život" a poté odchází všichni společně na svatební recepci do restaurace, kde tančí, jí a pijí celou noc. Po oslavě manželé často odjíždí na líbánky.
 

Den křtin je jeden z nejvýznamnějších dnů pro řecké pravoslavné věřící a obvykle se konají rok po narození dítěte, které do té doby nemá křestní jméno. Dítě je zabaleno do bílé osušky a poté co farář požehná vodu a přidá do ní olivový olej, přinesený kmotrem, začne obřad. Dítě je třikrát ponořeno do požehnané vody a přitom je opakováno jeho vybrané jméno. Po obřadu je dítě oděno do bílého oblečení a farář mu na krk pověsí zlatý řetízek s křížkem a podstoupí první svaté přijímání. Kmotr přeje rodičům "na sas zísi = dlouhý život vašemu dítěti". Následuje oslava v domě rodičů nebo restauraci.
 

Karneval se v Řecku nazývá slovem “Apokries”. Karnevalová doba trvá 2 týdny a je plná oslav a hodování. Začíná nedělí masopustu a končí začátkem půstu nazývaným "Kathari Deftera = čisté pondělí". Lidé se oblékají do kostýmů, zúčastňují se oslav na ulicích a barech, vyhazují do vzduchu barevné konfety. Nejznámější karnevalový průvod se koná ve městě Patra, kde se slaví a tančí ve dne i v noci. Tento zvyk pochází z pohanských dob a byl oslavou boha vína a hodování Dionýsa.
 

Oslava Velikonoc znamená pro Řeky více než oslava Vánoc. Ženy barví vajíčka na červeno jako symbol Kristovy krve, kmotry a kmotři kupují svým kmotřencům dárky, ulice, domy a byty jsou malovány na bílo. V průběhu Velkého pátku, dni smutku a truchlení, je rakev s Kristem společně s jeho ikonou ozdobena tisíci květinami, vynesena z kostela a nesena vesnicí nebo sousedstvím ve velkých městech na hřbitov, kde následuje procesí. Lidé na hřbitově zapálí svíčky za zemřelé a opět se vrací zpět do kostela, aby políbili ikonu Krista. Na Velkou sobotu se všichni oblečou do nového svátečního oděvu a jdou do kostela na obřad. Těsně před půlnocí zhasne farář v kostele světla, jako symbol tmy a ticha v hrobě. O půlnoci zapálí svíci svatým plamenem a zpívá "Christos Anesti = Kristus byl vzkříšen" a nabízí lidem plamen, aby si zapálili svíčky. Plamínek si poté předávají lidé mezi sebou navzájem. Vychází z kostela do ulic za zvuku kostelních zvonů. Na obloze se rozsvítí světla ohňostroje a lidé si přejí "Christos Anestis" a odpovídají "Alithos Anesti = skutečně byl vzkříšen". Odchází do svých domovů, kde se svou rodinou zasednou ke stolu a podává se "Majiritsa = polévka z jehněčích vnitřností a jarních zelených bylin, Tsoureki = velikonoční vánočka a cukroví". Následující den se rodina sejde u pokrmu skládajícího se z rožněného jehněte, různých příloh, pije se víno a ouzo.
 

Vánoce jsou v Řecku považovány za druhý největší křesťanský svátek po Velikonocích, který je spojen s půstem. Nejí se maso, vejce a mléčné pokrmy. Přípravy na oslavy začínají již v době předvánoční, kdy řecké hospodyňky a cukrárny pečou sladkosti jménem Kourabiedes, které připomínají české vanilkové rohlíčky, avšak jsou několikrát větší. Další typickou novoroční sladkostí jsou Melomakarona a Diples. Doba vánočních svátků je spojena také se zákusky jménem Kataifi a Baklava. Peče se jehněčí maso s brambory nebo krocan. Děti obcházejí sousedy a zpívají "kalanda = koledy", za které dostávají drobné.
 

Řecko se 25. března 1821 osvobodilo od turecké nadvlády. Více se dozvíte zde.
 

Svátek je slaven jako připomenutí dne, kdy Metaxas řekl "Oxi = ne" Italům, kteří chtěli vpadnout do země. V ulicích a na domech visí řecká vlajka a školy pořádají průvod svých žáků, kteří jsou oblečeni do modro bílých uniforem.

 

Řecké lidové písně

Řecké lidové písně "dimotika" jsou sbírkou písní z řeckého venkova. Na ostrovech se těmto písním říká "nisiotika" ostrovní písně. Písně v různých oblastech Řecka mají vlastní rytmus a tanec. Charakteristický rytmus písní z určité oblasti umožní znalci poznat, který tanec se k písni tančí, aniž by píseň kdykoli předtím slyšel. Řecké lidové písně mají silné kořeny sahající daleko do minulosti a tance jako "syrtos" a "kalamatianos" se nacházejí již na výjevech a malbách antických váz.